Slavomír Záhradník

Slavomír Zahradník se narodil 10. července 1937 v Nižné Boci, v okrese Liptovský Mikuláš. Ve 4 letech se přestěhoval a začal bydlet v obci Hybe u prarodičů. Když měl Slavo 14, začal studovat na elektrotechnické průmyslovce v Banské Bystrici. Po dvou letech však přestoupil do Bratislavy a po setkání s kamarádem z vesnice, Ivanem Rajniakem, šel na přijímací konkurz VŠMU. Přestože o divadle moc nevěděl, byl spokojen, že Rajniaka poslechl. Komise právě tehdy hledala robustní typy chlapů, a tak byl přijat. V roce 1961 úspěšně ukončil studium herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Po absolvování studia začal hrát nejdříve ve známém bratislavském kabaretu Tatra revue (dnes Studio L+S), později působil na Nové scéně a od roku 1974 byl hercem na volné noze. Z děl, ve kterých působil, byl zapamatovatelný hlavně díky své pevné mužské postavě a osobitému, drsně zabarvenému hlasu. Mezi první filmy a televizní inscenace, kde si zahrál patří Smrt se jmenuje Engelchen (1960), Mladá léta (1962), Smrt přichází v dešti (1965) či Tři svědci (1968). Většina diváků si ho však pamatuje jako nepřehlédnutelného zbojníka Martina z filmu Pacho, hybský zbojník (1975) s jeho hláškami, začínajícími známým: „Onééé...“ nebo z filmu Fontána pro Zuzanu (1985), jako otce Zrubce. V soukromí byl sezdán s dlouholetou primabalerínou SND, Gabrielou Zahradníkovou, kterou poznal ještě během působení v Tatra revue, kde se nechtěně srazili na schodech a on jí tehdy drze řekl: „Ty budeš moje žena!“ Za několik měsíců se tak také stalo a žili spolu šťastně i přesto, že spolu nemohly zplodit děti. Velmi dobře si spolu rozuměli a těšili se hlavně na léta strávená v Nižné Boci, kde si postavili chalupu. Zde trávili každý rok celé dva letní měsíce, kdy se ani jeden nevěnoval práci a jen si užívali jeden druhého, návštěvy přátel a společné procházky a túry po Liptově. Tento harmonický vztah skončil tragickou autonehodou Slava, který při ní zahynul jako 54letý. Pitva ukázala, že důvodem havárie byl jeho infarkt.